"Plán"

29. září 2014 v 13:42 | Ely
Odjakživa jsem věděla, že chci zkusit žít v cizině. Začalo to touhou po Vídni jako prvním velkoměstě, které jsem poznala, samozřejmě hodně za to mohl můj hrdina dětství komisař Rex. Časem jsem se začala poohlížet trochu dál a u toho jsem zůstala. Mým cílem se stala Velká Británie nebo Irsko. Říkala jsem si, že po maturitě odjedu. Neodjela jsem, šla jsem na vysokou a tři roky jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo, kdybych odjela. Takže jsem si jednoduše řekla dost. Nechci celý život přemýšlet nad tím, jestli jsem měla něco udělat, nechci litovat toho, že jsem něco neudělala, takže přihlášku k dalšímu studiu jsem si nedala a rozhodla se uskutečnit svůj plán.



Na au-pair stránky jsem se zaregistrovala už potřetí. Dvakrát jsem tam byla z toho důvodu, že jsem hledala rodinu jen na léto, abych si to vyzkoušela, ale nikdy jsem si ji nenašla. Vždycky mi do toho něco přišlo, ať už škola, akce s přáteli nebo brigáda v Čechách. Ale říká se, že do třetice všeho dobrého, ne? Profil jsem vyplnila zatím jen tak, abych tam něco měla, stejně tak fotky jsem tam dala z facebooku, protože se nemůžu dostat do svého exterňáku, kde je všechny mám. Ale světe div se! Rodiny se mi ozývají.

Mám v plánu odjet do UK (a nebo ještě lépe do Irska), až v lednu 2015. Prvně jsem si říkala, že bych jela už od září, ale pozapomněla jsem na dvě akce v říjnu, na kterých jsem už slíbila svou účast. Samozřejmě bych mohla odjet v listopadu, jenže... Fajn, chci být na Vánoce doma, chci si užít tu vánoční atmosféru, pečení cukroví, výzdobu bytu, vánoční posezení s kamarády. Takže proto leden. Zatím si rodiny můžu celkem vybírat, docela dost jsem jich odmítla, protože mi něco nesedělo, ale za to jsem si našla rodinu, která by byla pro mě perfektní. Paní se mi ozvala zpátky, takže doufám, že by to mohlo vyjít. Samozřejmě jsem si našla ještě pár dalšíh rodin, kterým jsem napsala, ale žádná se mi nelíbí tolik. Ale - nějak to dopadne, do ledna času dost.

Hodně přemýšlím nad tím, jak to zvládnu. Ať už říkám cokoli, tak v naší zemi mám svou rodinu, která je pro mě oporou. Vím, že hodně holek, co jezdí, tak mají doma problémy, ale tohle u mě neplatí. Mám svou rodinu opravdu ráda, rozumíme si a už vidím to volání přes skype. Ale zase si říkám, že půl roku není tak dlouhá doba, než se vrátím třeba na prázdniny domů, že se sama o sebe dokážu postarat, dokážu žít sama, ale přece jen mé delší zkušenosti pramení ze země, kde všichni mluví mým rodným jazykem. Vím, že mi strašně moc budou chybět mí psi, které přes skype neobejmu, kamarádi a naše pařby, pohodlí mé vlastní postele…

Ale - vrátit se můžu vždycky, ne?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama