Už je po všem...

30. července 2014 v 14:36 | Ely
Je to zvláštní. Přijde mi, že hrozně dlouho jsem se těšila, až budu mít školu za sebou, nebudu se muset trmácet autobusem a vlaky do školy, řešit náladové spolubydlící na kolejích a učit se na zkoušky, kde se profesor mermomocí snaží najít to, co neumím. Tak, teď už je po všem. Do ruky jsem dostala diplom, který tvrdí, že jsem oficiálně bakalářka.

Myslím, že zhruba od prosince jsem řešila aktivněji bakalářku. Z původního tématu navrženého mou vedoucí se to přetransformovalo v úplně něco jiného, takže jsem měla nakonec vlastní téma. Zdálo se, že s vedoucí si dobře rozumím, obě máme stejnou představu, jak by práce měla vypadat a o čem to celé bude. Akorát problém byl, že jsem nakonec místo ní dostala jiného vedoucího. Přiznám se, že jsem z toho pána měla strach. Nakonec to tak strašné nebylo. Sice jsme oba měli poněkud jinou představu, takže jsem si řekla, že on tomu asi rozumí lépe, takže to uděláme po jeho. Budiž. Byla jsem celkově asi na třech konzultacích s tím, že jsem pak celou práci odevzdala bez toho, aby to můj vedoucí četl. A samozřejmě, že jsem si odevzdávala poslední možný den, abych byla připuštěná ke státnicíc v červnu.


Ohledně učení ke státnicím. To jsem asi tak úplně nevychytala. Pořád jsem si říkala, že se začnu učit od letního semestru, pak teda, že od chvíle, kdy odevzdám bakalářku, dva týdny předem, týden předem… Nakonec to byl necelý týden, kdy jsem zjistila, že vypracované otázky od spolužáků jsou k ničemu, tak jsem je předělávala, šprtala, den před státnicemi si je opakovala ve vlaku. Na kolejích jsem pak bydlela se spolužačkou a zjistila jsem, že každá chápeme ty otázky jinak. No, bylo mi skvěle. Vůbec jsem se nevyspala, protože parta studentů si dělala na kolejích grilovačku s hraním na kytaru, když jsem zavřela okno, tak jsem se v pokoji málem upekla, postel byla tvrdá, pořád jsem se převalovala, takže abych to zkrátila - spala jsem asi tři hodiny, v šest ráno si četla asi dvě divné otázky, které jsem ještě stihla, a pak už se jelo do školy.

Musím říct, že sedět na chodbě se spolužáky, kteří byli šíleně našprtaní, znali každou podrobnost a datum zpaměti, bylo hrozný. Nějak jsem si říkala, že určité detaily nepotřebuji. Například čísla. Mám odjakživa hrozný problém si zapamatovat čísla, i když miluju dějepis. Přišla jsem na řadu asi čtvrtá. Docela dobré místo, protože vylosované otázky se už zpátky nevracely. Pořád jsem doufala, že si někdo přede mnou vytáhne statistiku a kontingenční tabulky. Samozřejmě se to nestalo.

Když jsem přišla na potítko, tak jsem si vylosovala postupně tři čísla. A měla jsem docela štěstí. Z prvního okruhu sice otázka nebyla pro mě ta nejlepší, ale ušla, otázka z druhého okruhu byla docela ok, ale z třetího, a nejtěžšího, jsem si vytáhla svou nejoblíbenější otázku, takže jsem se vážně rozpovídala. Celkově takhle část státnic mi přišla v pohodě, i když na některé dotazy docentů a profesorů jsem koukala a nebyla si jistá, co vlastně po mě chtějí. Každopádně o dost horší pro mě byla obhajoba bakalářky, která následovala poté. Vzhledem k tomu, že hodně věcí jsem nakonec udělala podle svého vedoucího, který se ani neobtěžoval přijet, tak jsem k práci neměla moc, co říct, protože sama jsem ji chtěla jinak. Když se ohlížím zpětně, tak jsem práci mohla napsat lépe, neměla jsem si do ní nechat kecat, ale stejně tak jsem ji mohla lépe obhájit, ale ony ty nervy dělají hodně.

Nakonec jsem z každého okruhu otázek dostala za jedna, z obhajoby bakalářky nakonec za dva (jak bylo doporučeno ostatně v posudku, takže žádné překvapení). Učitelé se s námi rozloučili, popřáli nám hodně štěstí a mně se nechtělo věřit, že je tohle konec. Vážně tolik stresu kvůli pár hodinám? Když jsem volala domů mamce, že jsem to zvládla, tak se mi chtělo brečet. Bavilo mě to, měla jsem ráda své spolužáky, svůj vysokoškolský život a dokonce jsem měla ráda i většinu učitelů. Jenže..., to je život, že něco končí a něco nového začne. Jen - co to asi bude?
 


Komentáře

1 Kate Kate | 31. července 2014 v 15:27 | Reagovat

Jo našprtaní spolužáci dokážou s nervama udělat divy!:D Člověk si pak řiká že nic neumí, není schopnej se naučit, ale všichni ostatní jo a blablabla:D
Klobouk dolů, že ses to na jedničky našprtala za týden!
Už se nechystáš dále studovat?

2 El El | 1. srpna 2014 v 15:12 | Reagovat

[1]: Tak já celkově vycházela z toho, že přeci nejsem tak blbá, abych se na ty státnice nenaučila. Když jsem pak ale procházela různá fóra a četla si na netu, kolik měsíců se někteří učí, tak jsem si říkala, že kdybych se učila delší dobu, tak je větší pravděpodobnost, že to udělám. Dokonce jsem si chtěla státnice odložit na srpen, ale jsem ráda, že to mám za sebou.

Studovat..., já nevím. Letos rozhodně ne, ale neříkám, že se někdy do školy nevrátím. Ono mně to v té škole docela bavilo :)

3 Kate Kate | 3. srpna 2014 v 10:37 | Reagovat

Tak ještě že sis je neodložila! Pěkně si utřela ty kteří se ty měsíce dopředu fakt učili :D
Třeba tě začne bavit nějaká práce a už se do školy nevrátíš:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama