Listopad 2010

Zpátky do pohádky

29. listopadu 2010 v 17:59 | Říkejte mi Nymphadoro |  3. S foťákem v ruce
Můžu hrdě prohlásit, že do školy půjdu až v lednu. Je to skvělý pocit, když se nemusím učit na písemky, i když je fakt, že učitelé nám toho učení k matuře naložili domů kupu.
Každopádně do Vánoc mám praxi. Tentokrát jsem si zvolila praxi v nemocnici, kde se občas mihne nějaký hezký doktor, takže chvílemi i Ordinaci v Růžové zahradě věřím. I když tam samozřejmě nejsem jako sestřička, ale jen paní učitelka, která běhá po nemocnici v doktorském.
Dneska byl naštěstí klid a tak jsme seděli ve školce a snažili se z papíru vytvořit sněhuláka, kterého chceme nalepit na okno...


Zmatená

27. listopadu 2010 v 8:59 | Nessa |  3. S foťákem v ruce
Co se stalo, to se stalo, minulost nejde odčinit a to jak ovlivní budoucnost se uvidí...


Kdy přijde první vločka? podle Nessy

22. listopadu 2010 v 22:22 | Nessa |  4. Fotka sem i tam
Prohrábla jsem se svými složkami s fotkami, od nějakého roku 2008, kdy jsem dostala svůj olympusek.
První vločka je pro mě něco magického. Zastaví se svět a snese se z nebe, dopadne a za ní její další sestry a něco se změní. Pozastavím se a hledím do přírody, která bude spát pod bílou peřinou. Pohádka nám vstoupila do života...

***

Na Štědrý den v roce 2008 u nás nebylo po sněhu ani památky. Byla neskutečná zima, foukalo a my jsme šli s tátou a Nukym na procházku.


Báseň o První vločce podle Arthneyi

22. listopadu 2010 v 7:50 | Arthneya |  6. Povídkové pokusy a tak
Nadešel Štědrý den
Obloha ztemněla
Zavládl pokoj jen
Noc chybu neměla

V pokoji stromeček
Ryba a cukroví
Venku pak domeček
A pusté okolí

Pokrývka sněhová
Však venku scházela
Cestička žulová
Ve tmě se ztrácela

Nakonec napadla
Tmou mňoukla kočka
Na zem pak dopadla
První vločka.

Schránka

17. listopadu 2010 v 16:03 | Cvok Nessie |  3. S foťákem v ruce
Před pár dny jsme s Theem byla venku. Všude už pomalu tma, mokré listí, cesty, co neuvěřitelně kloužou..., vše se nějak rozplynulo, když jsme se ocitli v lese, který je kousek od centra města. Bylo to fajn, ale byla šílená zima.
Teddy si hrál s nějakým Jack Russlem teriérem, který byl z mého štěněte trochu na nervy a pak ho už shodil do příkopu. Teddouš z toho měl šok.
Každopádně, když jsme vyšli z údolí, tak se na hrad i hradiště snášela mlha, bylo to kouzelné a já si uvědomila, jak mi Petr chybí, brala jsem ho jako samozřejmost a teď nic, je nemocný, ale tak snad to bude brzo ok.


První vločka podle Marteo

16. listopadu 2010 v 17:18 | Marteo - http://marteo.signaly.cz/ |  6. Povídkové pokusy a tak
Obloha byla zatažená. Po cestě šel starý shrbený pán v ošuntělém kabátě a šedé čapce. Opíraje se o čagánek se zastavil a vzhlédl na nebe. Zavrtěl hlavou a pomalu nerudně odcházel s myšlenkou: "Ajé, to zase bude vánice". Zpoza rohu vyběhl malý snad pětiletý klučík v domácí bundě, která mu byla až po kolena, a v čepici s obrovskou bambulí. Zastavil se, aby popadl dechu, podíval se na nebe a hned zase pokračoval vesele dál s myšlenkou: "Jůů, snad bude sněžit. Aby taky ne, když už mají být Vánoce". Nebyl jediný, kdo se těšil. Nahoře na obloze těsně za mračnem čekala Vločka. Tohle měla být její první cesta na zem. Byla celá napjatá a netrpělivě očekávala, až se všechny její starší kamarádky shromáždí, aby společně mohly vyrazit na zem. Vločka se ustrojila do těch nejkrásnějších šatů, které si schovávala pro tuto příležitost - byla celá v bílém s nádhernou výšivkou. Chtěla být krásná i pro lidi a udělat jim svou krásou radost. "Jsi krásná, ale dávej si pozor, Vločko. Víš, lidi jsou zlí. Vůbec si neváží toho, co pro ně děláme. Nejprve chtějí, abychom napadly, a pak jsou celí otrávení z toho, že prý nás musí odklízet, že jim způsobujeme kalamity a že je kvůli nám velká zima." Vločka tomu všemu pořádně nerozuměla. Vždycky přece slyšela o tom, jak je to na zemi krásné. Ale už nebyl čas na nějaké dlouhé přemýšlení. Ta největší vločka vyhlásila odchod na zem. Poslední úpravy, nejistý úsměv, vyskočit a...


Štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale maturitu si za něj nekoupíš

14. listopadu 2010 v 22:48 | Nessa |  2. By The Way
V první řadě mám rozbitý foťák, tedy přesněji řečeno můj jediný objektiv a jsem z toho nešťastná, protože momentálně nemám peníze na nový a bojím se jít zeptat, jestli to jde opravit a popř. za kolik.

Za druhé jsme měli stužkovací ples. Bylo to skvělý. Ráno do školy na češtinu a pak jsme šli chystat sál. Měli jsme kolem 1200 balónků a tak jsme se kompresory nafukovali, vázali a přivazovali, spoustu z nich prasklo, ale jinak to vypadalo skvěle.


Moji oblíbené osobnosti ve středověkých Čechách

8. listopadu 2010 v 20:44 | Nessa |  5. Skladiště
Včera jsem se dodívala na Lost in Austen. Musela jsem se u toho seriáku hrozně smát a dokonce jsem si zvykla i na herce a hlas hlavní hrdinky. Je fakt, že jsem ji nakonec Darcyho záviděla, i když se choval jako snob - to vlastně dělá ve všech verzích, ale tady mě to nějak vzalo. Možná to bylo proto, že ta herečka Amandy je mi celkem podobná (teda nemá, tak špičatou bradu), ale měla jsem stejný účeš i barvu, ehm...

Každopádně po Lost in Austen jsem si četla něco z čehoské historie, dala si prášky, co jsem dostala na angínu a šla spát. Ovšem v mysli mi vířily představy o panu Darcym a Závišti z Falkenštejna a oba pánové mi splynuli do jednoho. A navíc nevím, proč, ale má mysl omámená prášky, produkovala seznam mých oblíbených středověkých osobností, které byli v Čechách...

Padá na zem suché listí, stromy půjdou brzy spát...

6. listopadu 2010 v 20:55 | Nessa |  3. S foťákem v ruce
Konečně jsem sehnala boty na ples. Bez podpatku, černé baleríny s ozdůbkami a našla jsem i kozačky, které si asi příští týden půjdou koupit.
Jsem ráda, že mám boty z krku a nemusím v pátek na ples bosá. Navíc u nás konečně otevřeli nákupní centrum, kde mají kvalitní boty a New Yorker - konečně obchod s oblečením pro mladé, jelikož u nás zůstala jen Madonna a nic víc.


Gaudeamus a výsledky generálky

4. listopadu 2010 v 19:23 | Nessa |  4. Fotka sem i tam
V úterý jsme se byli podívat na Gaudeamu. Kupodivu nás z naší třídy jelo hodně málo, příjde mi, že celkem dost lidí nechce jít na vysokou.
Dojet na výstaviště byla taky sranda. K. neměla lístek, tak M. zmizela kamsi ho koupit, přitom jsme špatně pochopili, kdy jedeme a tak jsme naskákali do tramvaje a M. zapomněli na nádraží.