Duben 2010

Konečně můžu myslet

30. dubna 2010 v 16:36 | Lyra |  2. By The Way
Jsem nadšená. Tak nějak podivně, ale jsem. Mám za sebou obhajobu své ročníkové práce. Měli jsme na to celý den, takže jsme se v osm setkali v aule, kam jsme si donesli naše práce. Já se táhla s podivnou tyčí a dvěma igelitkama. By mě zajímalo, jak vypadá holka v černém na ulici s tyčí. Měla jsem totiž na sobě svoje černé šatičky z H&M, jsou úžasně vzdušné, k tomu černé legíny, nové černé páskovky a jeden řetízek z Paříže a nádherně vyžehlený vlasy. Fakt jsem se totiž ráno snažila.
Když jsem došla do školy, tak jsem se mrkla na seznam, kdy jsem na řadě. Hm, kolem jedenácté. To mám času, říkala jsem si. Usadila se v aule a sledovala výtvory ostatních, do vyplnila si průvodní list, občas mrkla na svůj projev, o přestávkách jsme se s holkama ujišťovaly, že jsme všichni nervózní, atd.
Chyba nastala ve chvíli, kdy bylo kolem desáté a profesorka mě vyvolala, že se mám připravit na obhajobu. Šok. Rychle jsem vyndala savovaná trička z tašky, pověsila je na tyč, které mi podržely spolužačky, hodila dvěma holkám další trička, jestli by mě je mohly vzít a zjistila jsem, že jsem nedomyslela konec projevu.
Tak jsem si hezky vylezla na podium, uklidnilo mě, že tam stojí někdo se mnou, nadechla jsem se a začala jsem povídat. Představila jsem se, řekla, co mám za techniku, řekla postup a najednou jsem měla okno. Jsem tam stála, trochu bezradně... Pak jsem prohlásila, že "to už je asi všechno", zarazila se a "a děkuju vám za pozornost", vydolovala jsem po chvíli. Ano, výpadku paměti se všichni zasmáli. Profesorce došlo, že jsem zapomněla na pár zvláštních triček, o kterých jsem ji povídala, a tak mi dávala otázky, já ji to do ukazovala, pak mě zpovídal profesor ohledně pedagogického využití..., děsivý.
Byla jsem tak nadšená, že to mám za sebou. Mluvit před tolika lidma je šílený. Jen bych ještě chtěla vědět výsledky, ty budou za týden, ale třídní, který taky seděl v komisi, tak mi to chválil. I holky z vedlejší třídy, co taky obhajovaly.
Uvidíme..., uff.
Každopádně jsem si den před obhajobala užila. Jen jsem koukala na telku, četla si Cosmopolitan a Cosmo girl, pila kafé a jedla jahody, pohoda...

ps: Možná budou i fotky, holky, které neobhajovaly, tak tuším fotily.




Víno: Já oslabuji člověka, voda oslabuje mne

24. dubna 2010 v 20:03 | Lyra

Strašně mě fascinuje vyfocená voda, vypadá neskutečně... a neskutečně jsem ji pak taky rozlila :D, prostě noční pokus :D


It's all your own

23. dubna 2010 v 23:42 | Lyra |  2. By The Way
Miluju tyhle pátky. Celý týden se člověk nezastaví, pořád s někým chodí ven nebo se učí, pak příjde těžkej pátek. Nultou písemka, v němčině zkoušení..., ale za dva. Bych nikdy nevěřila, že němčinu, kterou jsem se totálně neučil, napíšu na dva, mám menší radost, asi fakt ta Bětčina propiska s Austrálie je čarovná. Tu mou s obličejem jsem před hodinou ztratila, grr.

Přišla jsem domů, tašku strčila kamsi a vzala si notebook s The sims, kde mám takovou milou holku a kluka - rande si dávají na hřbitově. Každopádně ze slečny se mi stala vůdkyně světa a z toho kluka..., cosi u policie. Teď čekají děcko :D
Když jsem si vyhrála, tak jsem se přesunula k telce, vzala si ostrou salsu, knížku a pak koukala na On je fakt boží. Jako menší jsem je zbožňovala a ještě teď si je ráda přečtu, film jsem viděla teprve podruhý, takže spokojenost.

Večer jsem se pak vypravila k Lucce na rum s kokosovým mlékem. Mňamka :). Přišla ještě Peťa a koukaly jsme na Sex ve městě - film. Bylo to hezký, tedy... nad Carrie se mi sevřelo srdce, ale nakonec..., proč by Pan Božšký měl zrovna tuhle předzívku, kdyby božský nebyl? Taky jsme tiše záviděly nad Fashion week, hned bych podobnou akci navštívila. A šaty od Vivienne Westwood byly úžasný. Nedávno jsem zkoumala, jestli by se nějaký obleček dal u nás koupit. Chm, nalezlo mi to jen parfémy...


Pak už jsme se rozešly do svých domovů a tam přišla vůbec ta nejúžasnější část. Prostě..., chvíle cvičení, až nemůžu skoro dýchat a kdybych si v tu chvíli zapálila, tak bych to už asi nerozdýchala, pak se svalím na sedačku a jen tak chvíli ležím a pitomým úsměvem, pak se přesunu do koupelny, pod sprchu s krásně vlažnou vodou, smyju z vlasů tužidla, vosky, laky...

Jednou to pochopíš

22. dubna 2010 v 21:49 | Lyra |  3. S foťákem v ruce
Dneska jsem byla na přednášce o muzikoterapii. Než jsem na ni šla, tak jsem si udělala jakousi představu o relaxaci, něco jsem čekala a přišlo něco úplně jinýho. Upřímně jsem si myslela, že to bude zajímavější, takže mě to trochu zklamalo.
Postavil se před nás muzikoterapeut z filozofické fakulty z Olomouce, začal nám přednášek teorii, která v jeho poddání byla poněkud suchá. Ale je fakt, že praktické ukázky byly zajímavé. Při první zkoušce terapie mě uprostřed šíleně rozbolela hlava, takže mi to opravdu nepomohlo. Tudíž si nejsem jistá, jak bych přežila 90 minut.
Rozhodně bych to, ale nešla studovat, přednáška mě od toho odradila, no a taky fakt, že nemám na hudbu buňky. Radši než muzikoterapii mám pořád relaxaci od Maxe Folmera, kdy se opravdu dokážu uvolnit, ležet a nechat myšlenky jen plynout, nevnímat je, což je něco naprosto úžasnýho. Taky jsme to zkoušeli ve druháku ve škole, jednou v hudebce, jednou v dramaťáku…




Tell Me Something I Don't Know

21. dubna 2010 v 23:30 | Lyra |  2. By The Way
Je toho poslední dobou nějak moc. Nedávno jsem čekala ve škole na záchodě a dvě holky se bavily o škole. Řešily to, že třeťák je určitě pohodička, že tam to půjde a v tu chvíli jsem dostala záchvat smíchu. Ok, druhák byl těžkej, ale třeťák je šílenost... Potřebovala bych, aby měl den 48 hodin.






Život je svíce

19. dubna 2010 v 22:05 | Lyra |  3. S foťákem v ruce
Poněkud depresivní...


"Kouřil jsem trávu, ale nešlukoval"

19. dubna 2010 v 20:48 | Lyra |  2. By The Way
Konečně jsem dodělala ročníkovku. Jupíí! Teda, já ji začala teprve dělat, ale to nevadí, dokonce mě to i chytilo a dneska jsem si dokoupila další materiál, abych si zase někdy mohla vyhrát. Díky tomu mám taky lehce vítr v peněžence a kvůli dalším... drobnostem. Zjistila jsem, že mě by nikdo neměl dávat do ruky hotovost za brigádu, je starší mít v kapse nějakou tu tisícovku a tolik věcí, co si potřebuju koupit.
Ale můžu říct, že jedny boty z Tamarisu jsem dostala od babičky, byly totiž poněkud dražší, ale oni jsou všichni nadšení z toho, že konečně chci jiný boty než conversky. U Baťy jsem si pak koupila docela dobrý tenisky. Potřebuji totiž něco do lesa, tak se budou hodit.